Duben 2011

Still child

28. dubna 2011 v 21:16 Diary
Chtěla jsem napsat smysluplný článek. A nedaří se mi to. Šla bych nakupovat, trochu si obměnit šatník letníma věcma. To ale taky nějak nejde. Častěji chodím do skříně k mamce a nalezám tam staré věci, co nosila kdysi na střední. Obdivuju je opravdu, taková skvělá moda, která se nosí i o nějakých 20 let později (nepočítejte prosím nikdo věk J). Zajímalo by mě, jestli moje děti mi budou taky loudit v šatníku a nalezat tam něco povědomého.
Opravdu si připadám někdy jako malé dítě. A někdy zase jako moc vyspělá na svůj věk, i když s některými mímy vrtevníky se nemohu srovnávat. Ale ti podle mého úsudku si zase hrají na dospěláky. To je tak, jak si jeden člověk najde vzor ve svém starším kamarádovi a naráz vše co udělá je svaté. To mí nejlepší kamarádi, ze třídy i z tanečních jsou mladší než já, byť jen o pár měsíců. A tak se bavíme o přestávkách tím, že se snažíme trefovat z okna propiskami nebo něco jako hraním basebalu s bandaskou od cocacoly. Je to zvláštní, někdy tak sedím, do uší mi zní definice radoxních reakcí a jak se tak dívám z okna, po pěti minutách přijdu na to, že venku prší. Najednou jsem si uvědomila tu skvělou spojitost s deštěm a kolem pod školní střechou. Celý týden nestíhám přijet do školy tak včas, abych si mohla zamknout kolo v největší vzdálenosti od oblohy hrozící padajícími trakaři. Zvláštní, že ani jednou nezapršelo. Ze zamračeného počasí se paradoxně vždy vyklubal slunný den.


Too much I would like to change

16. dubna 2011 v 21:22 Diary
Tak a už mám konečně zpět svou Francescu. Pro upřesnění můj notebook. Konečně můžu pokračovat v koukání na příběh z konohy. Tohle anime je opravdu dokonalé. Jinými slovy to vyjádřit opravdu nejde. Svět tak přátelský, tak vřelý, plný lásky. Těch 20 minut, co vás díl vtáhne do děje ve vás zanechá tolik pocitů. A bratři Uchihovi jsou má srdcová záležitost.
Dny ubíhají stále stejným tempem, bez žádného většího pozdvižení. Tedy nesmím zapomenout na minulý týden, kdy jsme měli první soutěž v sezóně. Donutilo mě to přemýšled nad tím jakou hroznou vlastností je lidská namyšlenost, vlastnost, která naprosto odkryje tu špatnou stránku lidského charakteru. Jaký to obrovský dar má člověk, kterému se z první sebemenší výhry (nezáleží jaké) nezvedne nosánek nahoru. Je mi potěšením zařadit se mezi ně. Když se trochu zamyslím, mohu si říct, že jsem i životě něco nepatrhého dokázala. Republikových, evropských i světových titulů mám na rozdávání, ale nikdy jsem nepocítila to nutkání vykřikovat to do okolí a chavat se podle toho. Proč ti někteří z nás, ti co uspějí, se poté stanou naprosto jiní lidé. Lidé, kteří si nikdy nepřiznají chybu, lidé, pro které je největší nepřítel ten, kdo přidá kritiku na jejich učet. První vyhrání z kapsy vyhání a prohry, které následují po té nic nezmění. Myslela jsem si, že když jsem přešla do našeho "souboru", poznala jsem ty nejvřelejší lidi na světě. Ale když jezdím z každého tréninku, odnáším si jen těžkou hlavu plnou pomluv a drubů. Proč se nemohou podívat ti o nichž mluvím do nějakého magického zrcadla, které ukáže jejich zkaženost? Vzhled často klame. I ta holka, vysoká, výrazně namalovaná, s perfektním držení těla, které znázorňuje, že klidně i celý svět právě jí u nohou může ležet, tak i ta může mít pod tou tvrdou sebevědomou slupkou srdce na "pravém" místě. Za zády obvykle nepomlouvá, nemyslí si, že všichni okolo ní ji kazí její roli. Ale někdo, s kudrnatými, blonďatými vlásky jako andílek a s úsměvem, po kterém si myslíte, že máte čistotu člověka hned prokouknutou, klame často všechny kolem. Zklame vás způsobem, který nedokážete pochopit.

Ideas around the black hole in paradise

2. dubna 2011 v 20:58


Po týdnu a ždibíček jsem zase tady. Poslední kloudné myšlenky uletěly spolu s prachem na cestách do jiných veselejších končin. Veškerá krása začínajícího jara se mi schovala, někam, kde já nedohlédnu. Právě jsem se opět začetla do knihy, která má své domovní místo v oddělení psychologie a esoteriky v naší místní knihovně. Vždy od takových knížek očekávám (ještě s takovým názvem hlásajícím Karma - návod k použití), že mi skutečně ten návod dají. Nějaký černý na bílém, jen abych si ho mohla svými granko magnetky přemagnetizovat na ledničku. Byla by to ale asi moc krátká kniha. Snad se nějak prokoušu k tomu konci vzdálenému a odnesu si něco. Tím něco myslím pochopení, které tak někde je ukryto mezi řádky. S tím hledáním mám ale problém.
Ovšem dnes byl nad očekávání krásný den. Užila jsem si rozkvétající přírody, když jsem si to drancovala po poli na kole. Je až neuvěřitelné, jak dokáže zvednout člověku náladu byť jen hodinka v pedálech. Ale musím přiznat, že když jsem viděla vystrašený pohled El, když po vratké asi 40 cm široké lávce vedla kolo přes potok, také mi úsměv cukal ve rtu. Jinak už několik týdnů se pokouším dokončit povídku, ale s další přibývající větou je na tom mizerněji a mizerněji.

Ps: koncert, o kterém jsem psala minule, se nad očekávání vydařil. Dokonce i já jsem se sebou spokojená. Nevěřili byste ale, kolik dokáže člověk za jeden den zničit silonek.

Vaše jarní Ettel