Červen 2011

Sun and sunscreen

24. června 2011 v 21:18 Diary
Tábor
Kola
Francie
Vídeň
Německo
Soustředko
Olala...

Mám to za sebou. Celý tenhle školní rok, pro někoho nekonečný, někomu zase uplynul jako voda. Když jsem otevřela dveře a koukla se do sluníčka, zase jsem dostala ten pocit volnosti (bohužel jen na krátké dva měsíce), jen roztáhnout křídla. Popravdě mi budou za celé prázdniny chybět tak tři, nanejvýš čtyři lidi. Nebudu poslouchat ty hloupé dotazy, otravný smích a nudné historky všech učitelů poputují do uší někoho jiného. Roky na střední ubíhají rychleji a rychleji. Zanedlouho je tu maturita a sní i loučení s osmi lety života v knížkách. Mám strach z toho dne, až mi vyhrknou slzy do očí přede všemi, s kterými jsem ty roky strávila. V hlavách všech bude blikat červeným nápisem slovo NAPOSLED. To slovo, co má pro každého tak velký, někdy vysvobozující, někdy smutný význam. A pak už nikdy neuslyším jejich smích, blonďatou kštici třídního idola, možná se už nezasměju s mojí nejlepší kámoškou. Půjdeme si svýma vlastními cestami, co se málokdy kříží. A já vím, že nedlouho potom budu prolévat ze smutku potoky slz, protože ty miliony slov zaznamenány v mé knize života, byť jen za těchto pět let se smazat.
Ale další tři roky mám ještě před sebou. Třeba budu na konci utíkat s nohama na ramenou a ani se neohlédnu.
Ty dva měsíce prázdnin jsem si naplánovala téměř do posledního detailu. A to jsem člověk, který miluje spoutání rozhodnutí. Musím toho hodně dočíst, přečíst, načíst a taky trénovat. A co vy?
Vaše letně naladěná Ettel