Říjen 2012

Unromantic

13. října 2012 v 16:36 Diary
Zdravíčko,

konečně nám léto končí a začíná pěkná zima. No fuj! Nejsem na to připravená ani rukavice nemám. Budu muset vstávat dřiv, protože jízda na kole do školy je na pár měsíců definitivně tabu. Pravděpodobně začnu místo toho ráno plavat, nějaké nakopnutí do dne se hodí. Nejraději bych byla někde na horách a každé ráno předcvičovala lesu pozdrav slunce. Jelikož jóga je skvělá věc a každý by si měl zkusit. To jsem zjistila na našem soustredění, kde jsme bezmyšlenkovitě stáli na hlavě a rozhlíželi se po tělocvičně. No něco úžasného. Jenže teď na takové někdo by řekl "blbovinky" není čas. Sotva co jsem dosáhla plnoletosti sypou se mi příležitosti do klína, až jsem nucena násilnou formou je odmítat. Tak jsem si říkala, že si za par let, jen co to bude možné pořídím dvojníka. Bude to takový ten intelektuál, co chodí místo mě do školy a do anglického kurzu a dělá si autoškolu, zatímco mé pravé já, bude chodit na tréningy, dělat jógu, běhat a o víkendech vymetat bary na stodolní (možná).


Stalo se ze mě monstrum. Jsem chladnokrevná a jak jsem se včera dozvěděla, jsem ták hnusně sakrastický člověk. To jsem věděla už dávno věděla a celkem si toho i vážím. Naučil mě to jeden můj "kamarád" (do kterého jsem zblázněná). V jeho oblibě je koupit holce kytku a bonbonieru a pozvat ji k sobě, né na pokec. A tak nějak žiju v přesvědčení, že kluk nepotřebuje romantiku a nějaké výlety, procházky, držení se za ruce a pusinkování na veřejnosti. Možná ten nešťastník, s kterým teď zabíjím čas o to stojí, ale při pohledu na noční oblohu pukám smíchy, a když mě v divadle nenápadně chytně za ruku vypláznu na něho jazyk. Jestli se mezi vámi najde někdo takový jako já, prosím napiště mi dolů něco povzbudivého.