Duben 2013

Why me?

25. dubna 2013 v 20:53 | Ettelwen |  Diary
Nechci, aby nějaké hluboké úvahy ničily tento článek, ale když jsem byla mladší, hodně mladší, narážely mé myšlenky na tutéž věc.
Byla jsem to já kdo si vybíral v supermarketu Milku, byla jsem to já, kdo se díval na svět z malé výšky. Byly to mé myšlekové pochody - jakou příchuť si dát. A nikdo jiný tyto pochody nesdílí, jen já, ve svém prapodivném těle. Musíte mě brát s rezervou, byla jsem puberťák, který četl Bravo, fuj! Ale když se zamyslím, pořád mě to vevnitř užírá. Pořád ve vzduchu plave ta otázka: ,,KDO URČIL, ŽE CELÝ SVŮJ ŽIVOT BUDU PROŽIVAT V TOMHLE TĚLE, S MOU HLAVOU NEBO PROČ NEMŮŽU MYSLE I ZA NĚKOHO JINÉHO", jako třeba převtělit se za Pepíka Hrdličku a vařit v pětihvězdičkovém hotelu. Možná, až tohle, vnukne vám to tenhle divný pocit. A napište: ,,Sáákra, to je fakt.

Celý svůj polituhodný život žiji s komxem, že jsem neměla šanci si vybrat, za koho se narodím. Víte, vrozené schopnosti by vůbec neměly být vrozené. Je to hrozně nespravedlivé a nikdy to lidstvu nezabrání se řadit do tříd. Kdyby každý vypadal stejně, měl stejné iq, stejně zabezpečené rodiny, záleželo by to jen na síle jeho vůle. Ale kdyby byl každý úplně stejný, všichni bychom měli i stejnou vůli. Všichni bychom byly bezvýznamné nuly, protože všichni najednou bychom svět řídit nemohli. I evoluce měla svůj význam, nejsou z nás polenem praštění pakoni. Příroda byla z nás všech nejchytřejší, vláda by se měla inspirovat...


Není pohlednější zvíře než to, které narazilo čumáčkem do zdi